Výslužka pro koledníky 2016

Letos jsem si to moc pěkně naplánovala – dám tam jenom perníček (hmm, ať je trochu vylepšený – vitrážový nebo s barevnou glazurou); přidám jenom linecké, to mají rádi všichni; potom jenom madlenku, po těch se můžu utlouct…kdyby je tak pekl někdo jiný; děti milují marcipán, tak jenom malý kousek, nejradši nějaké zvířátko; čokoládička by chybět neměla, jak jenom malinkého králíčka nebo penízek. Vše nějak strašně originálně a vtipně zabalit a pak už mi jenom hrábne a všechno bude v cajku.

Je fajn mít plán, alespoň je co měnit.

Začalo to tím, že výslužku chtěla naše nejstarší do malinkého košíčku. Do takového, který dělali ve školce. Ne do TOHO, co dělali ve školce, ale do jiného – stejného. Takže jsem začala vyrábět šablonu. Naštěstí to tak náročné nebylo a odpoledne jsme se společně vrhly na velkovýrobu košíčků. Holky je zdobí, já jim dělám trávu a cvakám uši.

A teď ty dobroty…

Čokoláda je rychlá, tu jsem koupila – euro a zajíček.

Perníčkové slepičky s lentilkovými vajíčky už byly horší. Upéc perníčky problém není, ale poleva, to je boj snad vždycky a historické skóre mluví spíš ve prospěch polevy než v můj. Vzpomínkami na poslední zdobení se nenechám rozhodit, je do dávno a stejně to tak hrozné určitě nebylo. A nacvíc, dnes mám novou zbraň – solamyl. Milionkrát prosívám moučkový cukr, aby hezky zhrudkovatěl ve chvíli, kdy ho nasypu do vajíčka. Šetřím ruce a všechno házím do miséru. Cukr, bílek, citronovou šťávu a solamyl…..pohybující metly vyrábějí příjemnou hladinu hluku a když si veznu sluchátka, tak děti slyším jen chvílema, když se vraždí. Tak vypadá to slibně, krásně lesklá hladká hmota. Zkusím na perníčku, vypadá to vesele. Rychle pro zavírací sáček, nohou odrazit útok jednoho sviště, rukou vykrejt druhýho, ušmiknout sáčku špičičku a první perníček dostává sváteční ráz….Zdobím vajíčko. Než dozdobím srdíčko a slepičku, je ze krajky, která zdobila vajíčko rozplizlá patlanice, která by se hodila tak na výstavu abstraktního umění. Sakra, prostřihnu pytlík víc (určitě mám ještě jeden), vyliju polevu zpátky do šlehače a přidávám solamyl. Asi tunu. Sítko je zapatlaný od citronu, tak ho prosít nemůžu. Poleva bude lehce hrudkovatá. Hmm, ten sáček jsem si měla nechat, stejný už namám…Neva, máme stříbrnou pásku. To je jako mít k ruce MacGyvera. Vlastně lepší, páska nedělá ty blbý xichty. Takže mám lepší sáček než na první pokus. Tentokrát vyhrávám já, poleva je akortá tuhá – tekutá. Zdobím perníčky a u toho přemýšlím, co všechno ještě večer chci stihnout. Jak tak přemýšlím, mění se kudrlinky, pravidelné vlnovky a drobné puntíčky a podstatně geometričtější obrazce. A musím říct, že rozhodně nejsou ošklivější. S postupujícím večerem se dostávám ke vzpomínce na perníčky, které jsem viděla u kamarádky. Ona je nezdobila, to jsem poznala hned, měly přesně ty abstraktní tahy, ke kterým jsem se propracovala i já. Její perníčky byly výborné a zdobení originální – vyrobil ho její tatínek, který pomáhal s vánočními přípravami. Už se nepamatuju, jak moc to bylo dobrovolné, ale určitě tam proběhl klasický rozhovor ONA – ON následující po otázce “ Proč se stím tak pipláš, když se to stejně sní?“

Výborný tuning jsou lentilky. Perníček může být pokreslený sebehůř, ale jakmile na něj přilepím lentilku, je krásný…Slepičky s vajíčky, motýlek s lentilkovými křídly, čtyřlístek se zeleným středem, Paráda.

Červeně glazovaným vajíčkům a srdíčkům ta bílá poleva sluší. Šup s nimi do výslužky.

Linecká vajíčka mám slepená už od víkendu, super – šup s nimi do výslužky.

A ta modrá hrouda, to je vajíčko z falešného marcipánu. Ano, původně mělo být marcipánové zvířátko, ale jsem ráda, že vůbec marcipán stíhám. Přemýšlím, který ptáček á takhle modrá vajíčka. Podle dětí se z tohohle jednoznačně vylíhne Šmoula….Tak jsem to našla, není to Šmoula, ale drozd zpěvný.

Tak a teď jsou na řadě ty změny plánu…Vitrážové perníčky byly letos krásné do chvíle, než jsem je dala do trouby. Buď jsem špatně nastavila teplotu já nebo pootočila kolečkem u trouby Soňa. V každém případě bonbonky vybublaly a perníčky úplně použitelné do výslužky nejsou.

Madlenky budu muset upéct někdy jindy, na Velikonoce to nestíhám.

 


Warning: count(): Parameter must be an array or an object that implements Countable in /data/web/virtuals/71151/virtual/www/subdom/lenka/wp-includes/class-wp-comment-query.php on line 405

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Kontrolní text

*